Truchlím za svým milovaným učitelem šesté třídy, panem Ryšavým. V roce 1960 to byl mladý, kreativní a starostlivý instruktor a každý člen naší třídy ho zbožňoval. Myslím, že také miloval každého z nás.
Vychutnávám si vzpomínku na pokrytí zdí naší třídy propracovanými historickými časovými osami, což je projekt, do kterého jsme se ponořili celé týdny.
Pan Ryshavy nedávno zemřel na rakovinu slinivky, a přestože jsem ho neviděl 59 let, byli jsme v kontaktu. Cítím tuto ztrátu silně. Jsem vděčný, že pan Ryšavý mně – nám všem – odkázal cenný dar: radu pro živé.
Eddie Ryshavy byl příležitostným spisovatelem proMinneapolis Star Tribune, a jeho poslední článek je jedna, o kterou se s vámi chci podělit – tedy alespoň o maso. V něm říká: „Metaforický blesk zasáhne každého, ale tento blesk zasáhlmě. Nejsem v tom tak docela hrdina a nechtějte po mně, abych byl.'
Pan Ryšavý byl přirozeně šokován, když se poprvé dozvěděl, že má rakovinu v terminálním stádiu. Jako každý prošel cestou přijetí, než se o novince podělil se svou rodinou. Není pochyb o tom, že je těžké čelit konci života, a ještě těžší, když na to nejste připraveni.
Pro ty z nás, kteří ještě žijeme, se pan Ryšavý podělil o radu, která nám pomůže vypořádat se s přáteli a rodinou, kteří čelí smrti. Jak stárneme, častěji se stýkáme s umírajícími přáteli a rodinou a jeho návrhy nám nabízejí soucitné způsoby, jak si tato obtížná spojení udržet.
Poznamenal: „Rychle si uvědomíte, že se nyní lišíte od všech kolem vás. Nemáš budoucnost. Váš pohled na svět se dramaticky změní.'
Zde je jeho 5 nejvýznamnějších tipů, které stojí za to promyslet:
Příběhy o štěstí druhých nejsou užitečné
Neříkejte umírajícímu o úspěchu jiných lidí v boji se smrtí. Umírající nechtějí slyšet „o tomto příteli vzdáleného bratrance, který měl přesně to, co já a zemřel na úder blesku na poslední míli maratonu ve 103“. Proč si komplikovat cestu prázdnými pohádkami a falešnými nadějemi?
Situace je pro ně mnohem horší
Samozřejmě se cítíte špatně kvůli svému umírajícímu příteli, ale snažte se pochopit, že i oni se cítí špatně ze své situace – mnohem víc než vy.
Ryshavy varuje: 'Nenuťte mě strávit dalších 20 minut tím, abych vám pomáhal cítit se dobře... Udělejte to rychle a začněte se chovat normálně.' Čas je pro umírající drahocenný, proto jej dobře prožijte.
Někdy statečnost nestačí k udržení úsměvu
Prosím pochopte, že umírající člověk má špatné dny, je jich hodně, a může mít těžké hrát na hrdinu. 'Mohu vám říct, že hraní této role je občas únavné.'
Respektujte to a dopřejte svému příteli prostor, který potřebuje, když ještě nechce být svým veselým starým já – nebo i když vaši společnost nechce.
Nepřebírejte zodpovědnost za další krok
Posmrtný život je osobní věc, ne vaše věc. Ryshavy to staví do zábavného světla, ale jeho názor je jasný:
„Někteří se cítí nuceni ujistit se, že udělali vše, co mohou, aby jim cestu do věčnosti usnadnili. Sednou si, chytí mě za obě ruce, zamknou oči, přijmou tvář dlouholetého trápení hemoroidy a spí mi o své verzi vykoupení. Potom využijí svého úzkého spojení s Všemohoucím, aby zprostředkovali dobrou dohodu o vině a trestu mým jménem.' Prosím ne.
Zaměřte se na obyčejné a příjemné
Udělejte vše pro to, aby vaše interakce s umírajícím přítelem byly tak normální, jak jen můžete. Pokračujte ve vztahu jako vždy a važte si svého omezeného času spolu. Humor má velkou sílu k léčení, tak ho použijte, pokud můžete.
Kéž nemusíte čelit tomuto dilematu často, ale když se tak stane, přistupujte k němu prosím s vřelostí, porozuměním a hlavně dobrou náladou. Pamatujte na zlaté pravidlo – co byste si přáli v posledních měsících, týdnech nebo dnech?
Jak se chováte, když se přiblížíte k osobě trpící smrtelnou nemocí? Jakou radu máte pro lidi, kteří mají v takové situaci přítele? Podělte se o své nejlepší tipy s naší komunitou.
