Pokud budete dodržovat několik jednoduchých pokynů, může být osobní bankovnictví v zahraničí stejně jednoduché jako doma. ©iStock/Anouchka.
Když jsem se přestěhoval do Praha loni jsem přijel se dvěma starostmi: zdravotnictví a bankovnictví. Dnes se chci zaměřit na bankovnictví a vysvětlit, jak jsem zavedl finanční život, který mi umožňuje dostávat výplaty v amerických dolarech zpět v Americe, a zároveň si udržovat místní účty, které jsou nezbytné pro utrácení a placení účtů zde v Praze a ve zbytku světa. Evropa.
Snažil jsem se strukturovat svůj finanční život tak, aby byl co nejjednodušší, vzhledem k inherentním problémům fungování ve třech měnách. (Dostávám výplatu v dolarech a výdaje na kreditní kartu mám v dolarech, ale za svůj každodenní život musím platit v českých korunách a pravidelně potřebuji utrácet v eurech, když cestuji po Evropě.)
Abych toho dosáhl, postavil jsem svůj finanční život na systému hub-and-spoke. Můj „hub“ je primární bankovní účet v USA, který přijímá můj měsíční příjem.
Odtud mé peníze automaticky tečou do několika „paprsků“, které mi umožňují spořit a platit účty na dvou kontinentech. Zámořskou část tohoto procesu provádím prostřednictvím aplikace pro chytré telefony TransferWise (nebo podobné aplikace OFX, v případě, že potřebuji zálohu).
Jak proces funguje
Každý měsíc se můj plat vysype na můj účet centra v USA, který spouští několik automatických objednávek.
Za prvé, část mých peněz automaticky plyne na několik různých účtů, které používám na úspory nebo na skladování peněz, nakonec určených pro IRA, na kterou každoročně přispívám. A další peníze jdou na účet „nepravidelných výdajů“, který používám k úhradě známých, ale občasných nákladů, včetně pololetního školného mé dcery a čtvrtletních plateb za pojištění dlouhodobé péče. Tímto způsobem se nikdy nesnažím najít peníze nebo je přesouvat, abych pokaždé zaplatil za tyto účty.
Za druhé, účet centra v USA platí účty za mou kreditní kartu. Všechny mé kreditní karty jsou se sídlem v USA, takže k jejich splácení používám svůj dolarový účet. Nastavil jsem každou kreditní kartu tak, aby z mého účtu centra automaticky strhávala minimální měsíční platbu. Obvykle platím každý účet v plné výši. Ale pro případ, že bych zapomněl, tato možnost automatických plateb zajišťuje, že mě nezasáhnou poplatky z prodlení nebo cinknutí do mé kreditní zprávy.
Nakonec můj účet amerického centra posílá velkou část peněz do mého mezinárodního převodního centra. Jak již bylo zmíněno, rozbočovač, který používám, je aplikace pro chytré telefony s názvem TransferWise. Výzkumem a metodou pokus-omyl jsem zjistil, že je to v současnosti nejlepší možnost.
Prostřednictvím TransferWise posílám peníze na:
- Můj český pronajímatel, placeno v českých korunách.
- Moje místní banka v Praze, jejíž část končí na mém místním spořicím účtu, obojí v českých korunách.
- Můj německý debetní účet, účet zaměřený na expaty, denominovaný v eurech, provozovaný německou bankou N26.
Proč používat místní banky?
Na svých cestách jsem potkal několik expatů, kteří jednoduše používají svůj bankomat nebo debetní kartu ze své domovské země, aby žili svůj místní život. Chápu to – je v tom určitá jednoduchost – ale nesouhlasím s tím, že je to chytrý nebo pohodlný způsob, jak fungovat jako expat.
Jako expat, který vydělává (nebo drží své úspory) v jedné měně a zároveň žije svůj život v jiné měně, čelíte určitým výzvám. Hlavní výzvy, které chci zmírnit, jsou:
- Měnové riziko jako moje hlavní měna (dolary) se vůči českým korunám a euru pohybuje nahoru a dolů.
- Transakční náklady na přesun peněz mezi různými měnami.
Měnové výkyvy mohou být samozřejmě buď pozitivní, nebo negativní. Dolar vůči české koruně posiluje a moje peníze jdou dál tady v Praze. Skvělý! Když ale dolar oslabí, stane se opak. Raději bych to neutralizoval tím, že všechny peníze, které potřebuji na místní útratu, budu držet v českých korunách.
Pokud jde o transakční náklady, zde mluvím konkrétně o používání bankomatů pro přístup k korunám nebo eurům.
Pokaždé, když stisknete bankomat, abyste vybrali místní měnu, zaplatíte poplatky. Budete platit náklady na převod měny a v závislosti na vaší bance ve vaší domovské zemi můžete také platit poplatek za použití cizího bankomatu. Nevidím v tom žádnou moudrost ani pohodlnost. (A pokud používáte nesprávné bankomaty v zahraničí nebo zvolíte špatnou možnost při používání cizích bankomatů, můžete ztratit dalších 10 až 12 % za transakci.)
Když převádím dolary na koruny nebo eura, stojí to jednou měsíčně. A protože používám TransferWise, je tato nákladová struktura tak nízká, jak jen může jít. Poté, když budu mít své peníze v české bance na své výdaje v korunách a v německé bance na své výdaje v eurech, když cestuji, mohu použít své české nebo německé debetní karty pro přístup ke svým penězům, již v těchto měnách a nikdy nebudete čelit poplatkům za bankomaty ani nákladům na převod měny. Zkrátka moje peníze jdou dál.
Navíc z provozního hlediska je mnohem pohodlnější mít místní bankovní účet pro místní výdaje.
Dovolte mi však malou radu: Vždy mějte záložní plán, pokud jde o mezinárodní převod peněz.
Před pár měsíci jsem narazil na problém s TransferWise. Rutinní bezpečnostní kontrola mého účtu měla za následek třítýdenní zpoždění v přístupu k penězům, a to i přes telefonáty na TransferWise, aby se problém objasnil. Nakonec vše dopadlo dobře, ale když se blížíte lhůtám k zaplacení nájemného nebo potřebujete převést své měsíční náklady na živobytí do místní banky, stane se z toho velký problém.
Našel jsem tedy další přenosovou službu založenou na smartphonu, OFX, kterou nyní používám jako záložní účet. Není to tak levné jako TransferWise, ale v případě nouze je přístup k vašim penězům důležitější než malé dodatečné náklady, které zaplatíte.
Strategie ATM pro život (nebo cestování) v zahraničí
Bankomaty mohou být velkým podvodem a podvod může být ještě extrémnější, když žijete nebo cestujete v zámoří a používáte pro své výdaje svůj americký bankomat/debetní kartu.
Banky a finanční společnosti naprogramovaly bankomaty tak, aby reagovaly odlišně na místní a nelokální bankomaty/debetní karty. Pokud nerozumíte tomu, co se děje, když vložíte svou nemístní bankomatovou kartu do bankomatu místní banky, v transakci absolutně přijdete o peníze.
Zde jsou tedy některé strategie, které potřebujete znát, abyste se vyhnuli rip-off.
Rip-off #1: Obrovské částky výběru.
Když místní bankomaty detekují nemístní kartu, jsou často naprogramovány tak, aby zpočátku nabízely obrovské částky výběru. V Praze jsem viděl, že bankomaty nabízejí počáteční výběry mezi 10 000 a 20 000 korunami. V dolarovém vyjádření je to ekvivalent 425 a 850 USD. Neznám mnoho lidí, kteří by za takové peníze narazili na bankomat.
Důvod, proč tyto bankomaty chtějí, abyste vybírali tak obrovské částky, vede k…
Rip-off #2: Ohavné směnné kurzy.
Banky vydělávají pěkné peníze z transakcí v bankomatech napříč měnami prostřednictvím měnového rozpětí, které ukládají. Na světových měnových trzích existuje oficiální sazba pro účtování, řekněme, dolary v eurech, a pak je tu sazba, kterou účtují bankomaty, když detekují nemístní bankovní kartu.
Stručně řečeno, tento spread je pro banku mnohem výhodnější. Čím více měny vám tedy bankomat převede, tím větší zisk z vaší transakce vydělá majitel daného bankomatu.
Nedávno jsem na zkoušku strčil svou německou bankovní kartu v eurech do bankomatu zde v Praze provozovaného Euronetem (společnost, jejíž modrožluté bankomaty jsou po všech turistických místech v Evropě). Nabízel mi 22,88 českých korun za euro, když oficiální kurz byl 25,88. Euronet chtěl v podstatě 12 % navíc. Při výběru až 20 000 korun jde o další skryté náklady ve výši téměř 100 dolarů.
Lepší strategie
Zaprvé: Držte se bankomatů připojených k místním bankám, místo abyste používali bankomaty třetích stran, které najdete v obchodech se smíšeným zbožím nebo nacpaných kolem místních turistických míst. Téměř vždy získáte mnohem lepší směnné kurzy u místních bank.
Za druhé: I když používáte bankomat místní banky, buďte si vědomi toho, co se děje. A tím chci říct, že byste měli odmítnout převod měny na obrazovce. To je obvykle špatný směnný kurz.
Nedávno jsem zde v Praze zasáhl do velké místní banky, abych vybral 1600 korun (asi 68 dolarů) ze svého německého eurového účtu. Na obrazovce banka nabídla dvě možnosti: „Přijmout s konverzí“ nebo „Přijmout bez konverze“.
Možnost „přijmout s konverzí“ ukázala konverzní kurz 24,11 korun za euro, což znamená celkový výběr 66,35 EUR z mého německého účtu.
Zvolil jsem možnost „přijmout bez konverze“ a automat vyplivl mých 1600 korun. Zhruba do čtyř sekund mi iPhone zacvrlikal se zprávou od N26, že mi bylo z účtu strženo 62,01 eura – směnný kurz 25,60 koruny za euro.
„Přijmout bez konverze“ mi ušetřilo téměř 7 % z mého výběru.
Otevření zahraničních bankovních účtů
Nakonec mi dovolte odpovědět na otázku, kterou má mnoho lidí: Mohu si otevřít bankovní účet v zahraničí, když stále žiji v USA?
Možná… ale pravděpodobně ne.
Můžete za to vinit zákon o dodržování daňových předpisů pro zahraniční účty (FATCA). Byl uzákoněn za Bushovy administrativy v roce 2010 s cílem vystopovat daňové podvodníky, kteří ukrývají své peníze v zámoří. Kvůli potenciálně tíživým dopadům, které zákon uvalil na banky, které jednají s americkými klienty, zahraniční banky v těchto dnech nerady otevírají účty pro Američany, kteří nežijí lokálně.
To znamená, že si samozřejmě můžete otevřít účet v zahraničí, pokud žijete v zemi, kde si chcete účet otevřít. Ale budete muset prokázat, že tam bydlíte. A pravděpodobně budete muset prokázat vízum – trvalé nebo dočasné – které vám umožňuje žít v zemi.
