Loni na jaře jsem začal zpovídat ženy nad 50, 60, 70 a 80 let pro video sérii o tom, jak je důležité zůstat viditelný, když stárneme.
Byl to nejnáročnější projekt, jaký jsem kdy dělal. Za prvé, zviditelnit se – před kamerou – sám sebe (ve věku téměř 70 let) v éře Instagramu, Facebooku, Twitteru a YouTube vyžaduje akt víry. Zahanbující „vzhled“ a okamžitý úsudek potopily mnoho začínajících internetových podnikatelů.
Uskutečnil jsem studené hovory, abych se dostal k mnoha ženám, které budou mými hosty, z nichž žádná mě neznala od Adama. Mým úkolem bylo přesvědčit je, že rozhovor bude pro ně profesní výhodou.
Mnohé z těchto žen byly dobře známé a ve svých oborech již velmi úspěšné. To samo o sobě bylo dost zastrašující. Tento proces vyžadoval, abych před každým hovorem shromáždil spoustu nadšení. Bylo to vyčerpávající. Oslovil jsem téměř 90 lidí, 27 souhlasilo s účastí.
Poznatky získané z rozhovorů
Před každým rozhovorem jsem strávil dobrou půlhodinu před zrcadlem a upravoval jsem si make-up, vlasy a oblečení. To vše s sebou nese spoustu „žhavých knoflíků“ pro mnoho žen. Ale od Píšu o módě a chystal se jít na video, sázky byly zdvojnásobeny.
Moje další přípravná práce byla ale snadná. Mám hodně zásadní zvědavosti na lidi a upřímně mě fascinuje, jak se dostali tam, kde jsou. A téměř každý na veřejnosti rád vypráví příběh svého života.
Všechny ženy, které řekly ano, byly naprosto krásné. Díky této zkušenosti jsem se naučila hodně o sobě ao ženách obecně. Za prvé, bez ohledu na to, jak jsem byla připravená a jak milí moji hosté byli, jsem propotila (doslova) každou hedvábnou halenku, kterou jsem si na každý rozhovor vzala, i když jsem si myslela, že jsem nebo jak jsem se zdála být klidná a zaujatá. (Ten měsíc jsem svým uklízečkám udělal velkou radost.)
Zjistil jsem také, že každá žena, se kterou jsem mluvil, když jsem ji alespoň trochu nechal ostražitou, byla stejně nejistá, jak vypadá, co říká a jak ji budou vnímat jako já. Křehkost byla normou. Byl to fakt, který je v rozporu s tím, kolik síly dokážeme přivolat, když je to potřeba.
Ženy vychovaly děti do dospělosti, někdy samy. Ženy protlačily překážky, aby stály na montážních linkách a v zasedacích místnostech. Ženy riskovaly své živobytí, aby vyzývaly muže k otevřeným nebo jemným sexistickým činům. Ale pouhé zobrazení na obrazovce tisícům dalších žen bez tváře jimi může otřást až do jejich hloubi.
Úvahy o nejistotě a soucitu
Hodně jsem přemýšlel o tom, proč mají ženy takovou nejistotu ohledně svého vzhledu a co s tím můžeme dělat. Na jedné straně by nemělo záležet na tom, jak vypadáme a co si lidé myslí o tom, jak vypadáme. Většinu lidí více zajímá, jaký dojem na vás dělají, než ten, který děláte vy na ně.
Na druhou stranu, protože první dojem vzniká během prvních sedmi sekund po představení, záleží nám na tom, jak vypadáme, pokud chceme, aby byl dojem dobrý. Ale musí tam být nějaká rovnováha. A k tomu musí být odvaha.
Myslím, že rovnováha přichází, když najdeme soucit a lásku k sobě. Péče o sebe a sebeláska musí být základem sebeúcty. Vím, že když potkám lidi, kteří jsou zakotveni sami v sobě a „vlastní“ své tělo a obličej bez ohledu na věk, cítím se v jejich blízkosti dobře. A cítím se v jejich blízkosti dobře.
Ale čelit anonymní kameře… to je jiný příběh. Dobrou zprávou je, že s výjimkou geneticky nadaných je většina z nás v oddělení vzhledu docela obyčejná. Některé z nejpopulárnějších video „hvězd“ jsou obyčejní lidé, kteří jsou ve své obyčejnosti před kamerou naprosto přirození. Blogosféra je miluje.
Možná je tedy čas milovat se takové, jací jsme, v celé naší obyčejné slávě, ať už se staneme další virovou senzací nebo ne.
Jak si myslíte, že doba sociálních sítí změnila pohled žen na sebe? Proč se kamery v dnešní době zdají tak děsivé? Jaké kroky jste podnikli, abyste do svého života vnesli rovnováhu a zvýšili své sebevědomí? Podělte se o své myšlenky s komunitou.