Slyšel jsem před lety jednoduchý citát, ale tehdy jsem nerozuměl jeho významu. Musel jsem se na to podívat, abych to zkontroloval.
Zpočátku jsem si myslel, že jsem si vzpomněl na Groucho Marxe, který řekl: 'Nejlepší důvod mít děti je mít vnoučata.' Ale ne, zdá se, že to byl Gore Vidal, který napsal: 'Nikdy neměj děti - jen vnoučata!'
A Lois Wyseová, plodná americká autorka, napsala: 'Kdybych věděla, jak úžasné by bylo mít vnoučata, měla bych je jako první!'
Pokud jste babička, pravděpodobně tyto citáty opravdu ‚získáte‘.
Být matkou nebo babičkou
Když máte vnoučata, zvláště pokud je vídáte poměrně často, pravděpodobně si k nim vytvoříte zvláštní pouto. Ne nevyhnutelně, ale je to velmi častá zkušenost.
A možná se začnete divit, proč je být babičkou mnohem snazší a zábavnější, než kdy jindy být matkou.
Myslím, že odpovědí je hodně.
Předání Je zpět
Často to komentují samy babičky o tom, jak je hezké mít kolem sebe děti, ale jak je dobré je na konci dlouhého dne vrátit.
Ano, hurá do toho. Dlouhé dny s malými dětmi jsou únavné v každém věku, ale zejména s přibývajícím věkem. Jediné, co chcete, je lehnout si nebo se vykoupat nebo si nalít sklenku vína. Možná všechny tři.
Ale jak je to časté vysvětlení, nemyslím si, že je to hlavní příběh.
Zkazit je
Jiní říkají, že skutečný důvod, proč jsou vnoučata tak zábavná, je to, že je můžete rozmazlit – dát jim ten kousek dortu navíc nebo je nechat dělat, co chtějí, o něco déle.
Pro své vlastní děti byste to nikdy neudělali, protože jste se cítili zodpovědní za to, abyste jim dali správný přístup a sebekázeň.
A skutečně, disciplína je druhá strana mince. Vždy jste byli ve střehu, abyste své děti učili, ať už o důsledcích jejich činů nebo ohleduplnosti nebo dokonce jen o slušném chování a mnohem více. Pokud se nechovali tak, jak jste si mysleli, že by se měli, bylo na vás, abyste to napravili.
Jako prarodiče tuto potřebu tak silně nepociťujeme. Někteří z nás možná chtějí učit dobré hodnoty a postoje svá vnoučata, ale víme, že to není naše odpovědnost. Můžeme se dobře snažit zapadnout do hodnot rodičů, ale většinou si můžeme odpočinout.
Myslím, že to může být část vysvětlení, ale zase ne celý příběh.
Jsme starší a moudřejší
Ano, určitě jsme starší a rádi máme pocit, že jsme moudřejší. A pravděpodobně jsme. Protože jsme často v důchodu, nejsme tak sužováni jinými požadavky, jako je práce v domě nebo jinde. Můžeme relaxovat.
A samozřejmě, pokud budete odpočatí, můžete se zastavit a užít si děti naplno. Někteří z nás tak učinili poprvé se svými dětmi, ale mnoha z nás se to nepodařilo. Vím, že ne.
Tak co se děje?
Jiný vztah
Myslím, že prarodičovství je velmi složitý „ctnostný kruh“, který se časem zlepšuje (tj. opak „začarovaného kruhu“, kde se věci pokazí a zhorší).
V prvních dnech jsou prarodiče obvykle nadšení, že mají v domě znovu miminko nebo malé děti. Často jsou stejně uvolněnější, jsou starší a pod menším tlakem a chtějí potěšit vnoučata, jak jen mohou.
Navíc není neobvyklé, že prarodiče – ať už vědomě či nevědomě – chtějí ‚nahradit‘ své rodičovské chyby. Možná byli příliš ostrí na své vlastní děti nebo příliš rychlí, aby je soudili, a teď je šance udělat to všechno lépe.
Zároveň vnoučata přicházejí k prarodičům se svými dobrými mravy (instinktivně víme, že v cizích domech bychom se měli chovat co nejlépe). Cítí lásku a přivítání.
To je skvělý začátek. Oba chtějí potěšit toho druhého, zatímco oba cítí, že ten druhý je ‚zvláštní‘, protože jsou rodina. A protože jsou obě strany tak snadné a pohodlné, jde to jen tak dál, posíleno přítomností lásky.
Každý v nejlepší formě
Vidí nás v tom nejlepším a my vidíme je v tom nejlepším. Co by mohlo být lepší?
A existuje jen malé nebo žádné napětí, které se může rychle rozvinout, když se doma něco nedaří, ať už mezi rodiči nebo vlastně mezi nimi a dětmi.
Jak děti rostou a vyvíjejí se, přinášejí své nové úspěchy prarodičům s velkou hrdostí. A my prarodiče podle toho reagujeme. Přirozené pouto je snadno zapečetěno vší tou láskou a časem.
I když – nebo možná bych měl říct ‚zvláště když‘ – se vnoučata stanou teenagery a mají tendenci se bouřit proti svým rodičům, náš dům může být místem klidu. Nechtějí se proti nám bouřit.
Některé výjimky
Vztahy se samozřejmě budou lišit tam, kde vnoučata vídáte zřídka, protože na rozvoj tohoto pouta je mnohem méně času.
Jiné to bude také tam, kde prarodiče vychovávají svá vnoučata na plný úvazek, například kvůli nemoci, rozvodu nebo jiným problémům střední generace.
Prarodiče zde vystupují v roli rodičů a postrádají možnost být prarodiči popsaným způsobem.
Pohled zdola
Často jsem slyšel své děti komentovat: „Proboha, on se ve vašem domě chová tak odlišně“ nebo: „Kéž by se tak choval doma.“ Usmíváme se a cítíme se nevinně a oni se diví, jak to děláme.
A ať to dlouho vydrží.
Jaký máte vztah ke svým vnoučatům? Je pro vás snazší starat se o svá vnoučata ve srovnání s vlastními dětmi? Proč máte pocit, že je to tak?
